kadak
*new*
11.09.2015 12:16:30 ( 90279 )
"And now for something comletely different!"
Šmáruju si to zvesela z lokálního ?šoping parku? na rohu, ve kterém prodávají tři středně dospělá děvčata přes 40, z chodníku na chodník, šikmo po cestě a naproti na chodníku vidím tlupu policistů. Městských. Bylo jich pět a byli nasraní.
Společnost, ve které pracuji (dávno jsem se odvykl říkat něco jako "naše firma", neb mi z ní nepatří ani "eŇ") sídlí ve Vítkovicích, jež jsou čtvrtí vysoce exponovanou sociálně slabšími komunitami. Členové těchto komunit mají tendenci ke zpěvu, což schvaluji. Je to poněkud bizarní a v tom i humorné, když Vám k práci zpívají. Několik stupňů na stupnici humornosti ještě přibude, když vám zpívají i k ?důležitému jednání se strategickým partnerem?. Někdy dokonce i tančí, aby toho nebylo málo.
K tomu, aby bylo do tance i zpěvu, je třeba se taky pořádně napít! A v tom všem spatřují ti, kdo se rozhodli, že nebudou žít za podmínek, které jim umožní sociální dávky, ale že zkrátka potřebují: na dovolenou, nové boty, nové gatě a nové auto,? tak ti v tom spatřují příkoří, neuvědomujíc si smutnou pravdu, kdo je ve skutečnosti okrádá? Bohužel, s tancem, zpěvem a alkoholem v krvi dochází také k drobné trestné činnosti skládající se zejména z:
1. Výtržnictví ? jeden téměř bezzubý plešoun vyrazí zub druhému téměř bezzubému plešounovi, čímž zredukuje celkový počet jeho chrupu v jeho ústech na třetinu stavu před incidentem.
2. Znečišťování veřejného prostranství ? močení do rohu za trafiku k zahrádce, pročež roh smrdí a tráva na něm neroste a neporoste. Dále pak ukládání odpadu vzniklého při konzumaci alkoholu přímo na místě konzumace, tedy nejčastěji přímo uprostřed křižovaty ulic Zengerova a Tavičská.
3. Bránění provozu ? zevlování, postávání uprostřed cesty a nepřítomné čumění se na zoufale se projet snažící vozidla ?slušných lidí?.
4. Drobné čórky ? jó, i čórki sem tam,?
Aby se těmto a dalším závažným prohřeškům, proti veřejnému pořádku učinila přítrž (zpěv zatím v zemi krále Miroslavova zakázán není, takže zpívat se smí), jsou zde na toto nechvalně známé území vysílány tlupy městských policistů. Policista, jakožto prakticky každý zaměstnanec, je dle logiky věci zvíře od přírody líné. Nejraději by seděl ve služebním vozidle, za pasem služební pistoli nějaké ráže, na očích zrcadlové brýle a pečlivě a pozorně by ?hlídal? nejbližší ZŠ. Klidně celou šichtu. Jeho pozornost by výrazně zbystřila po zazvonění. Hlavně, jak by kolem šly na oběd do jídelny žákyně 9. tříd. Ale to ne ne ne, pane strážníku! Žádné polehávání ve Fabii a valení koňa u základky!!! Pěkně na křižovatku do Vítkovic, zahánět opilce z ulic,?
A tak se dostáváme na začátek příběhu. Jdu si takhle po té cestě, šikmo. Pod paží lahev minerální vody Ondrášovka Tonic, v té samé ruce druhou lahem minerální vody, tentokrát Mattony Schorle Jablko. Ve druhé ruce jogurt, v mikroténovém sáčku dva rohlíky, které někdo obarvil karamelem, aby vypadaly jako že jsou z více, než jednoho zrna. A v tom na mě ?strážník?, nejnasranější z celé tlupy začne halekat:
?Pane, okamžitě přejděte na protější chodník, tou nejkratší možnou cestou!?
Nevěřícně jsem na něj otočil hlavu a podle hesla, ?S policajty se co? S policajty se nebavíme!? jsem pokračoval v nastavené trajektorii chůze, aniž bych změnil výraz objičeje, čuměl jsem na něj dál. Ten člověk si to vyložil zcela správně, jako provokaci a rozběhl se za mnou. Na útěk jsem nemyslel, ani zlomek vteřiny, sic mě od dveří firmy dělily jen jednotky metrů. Došlo mi, že by asi poznal, za kterými dveřmi jsem zmizel a možná by ?rozjel vyšetřování?. Proto jsem se zastavil a řekl mu, že vůbec netuším, co po mě chtěl, chce a snad bude chtít. Dostalo se mi poučení o zákoně XYZ paragrafu ABC sbírky CD, a něco o místní vyhlášce OP z roku 20??, pokuta za takové moje chování je prý dokonce až do výše (do jaké jsem v tom šoku zapomněl)! Mezitím se přišoural zbytek tlupy a nepokrytě se bavil, jak dostávám za uši. V tom jsem se zlomil, můj vzdor opadl. Omluvil jsem se s tím, že jsem už konečně pochopil, co bylo v nepořádku. Slíbil jsem, že už to nikdy neudělám. Že vždycky najdu to nejužší místo silnice a v tom ji co nejrychleji předu. Navrch jsem přidal, že se budu, zejména pak v této lokalitě chovat tak, abych byl vždy dobrým příkladem pro všechny kolem, zejména pak pro děti. Moji zákeřnou poznámku pod čarou, že by si ty děti snad v tuto dobu měly už brát příklad z někoho jiného ve škole, naštěstí velkoryse přeslechl a rozešli jsme se v dobrém, téměř jako přátele. Na závěr jsem totiž přidal jednu větu, a totiž, že si jejich práce opravdu vážím!
